O pěstování lnu a konopí i o jeho zpracování na textilní produkty je napsáno mnoho. V českých krajích i na Moravě bylo zvykem pěstovat len pro domácí spotřebu i pro rozvinuté profese předáctví a tkalcovství.

Konopí a lněné plátno se tkalo na celém území českých zemí. Hrubé druhy plátna sloužily jako pytle a plachty, jednobarevná plátna střední kvality se používala na součásti mužského pracovního oděvu (košile, kalhoty, vesty), na ženské všední košile, sukně a zástěry, na prostěradla, ubrusy, potahy slamníků. Tenká plátna byla materiálem k šití svátečních oděvů.

Plátno je u slovanských, ale i starých evropských národů základním materiálem k šití oděvů od dob starověku. Přesné zprávy o druzích plátna na našem území jsou již z nejstarších období, např. je můžeme srovnávat již s textiliemi z dob Velkomoravské říše. Již před tisíci lety měla plátna základní kvality, jaké se po staletí udržely v lidových krojích. Druhově jsou velmi různorodé, od hrubých pláten až po tenké bílé závoje. Základem je pravidelně se prostupující vazba plátnová, ale také různé druhy složitějších vazeb.

Domácí práce se lnem a výroby látek byly doménou žen. Plátnem se šetřilo a oděvy z něj zhotovené byly velmi úsporné a chytře vymyšlené. Střihy byly sestaveny tak, aby jednotlivé díly do sebe zapadaly a nebyly žádné prostřihy. Len a konopí se dobře pere. Praním získává na užitné hodnotě. Oděvy z něj jsou pak měkčí a bělejší. Na prádlo, hlavně sváteční, se však plátno předem bílilo, a také bílé plátno bylo více ceněno. Vyrosený a usušený len se spřádal na vřeteně nebo kolovratu.