Zpracování vlny k oděvním účelům patří k obecným textilním postupům slovanských a evropských národů. Na českém území měly oděvy z vlny zásadní význam.

Samo slovo sukně, nejfrekventovanější oděvní termín je odvozen od jeho materiálu sukna. Sukno je všeobecně známá látka, utkaná z vlny a zaplstěná, čímž získává celistvost a při počesání příjemný povrch.

Vlněné tkaniny se dělí na valchované-(je to plstění na valše. Tkanina se pomocí vody a prudkých úderů kladívky vysrážela až o třetinu a byla hustější a pevnější). Většinou jednobarevné sukno se používalo především k šití součástí mužského oděvu. Zhotovovaly se z něj haleny a kalhoty (Valašsko, Slezsko), v některých oblastech prostá obuv a koňské houně-(silná tkanina vyrobená z hrubé vlněné příze, oboustranně pročesaná. Používá se jako přikrývka koní.)

Z nevalchovaných tkanin (zvaných šerka, mezulán aj.) se šily na celém území Čech a Moravy především ženské sukně.

Přirozená schopnost vlněného rouna je zmíněné plstnatění. Toho se maximálně využívalo k výrobě velmi tlustých látek, které se ponechávaly v přirozené barvě režné a hnědé vlny. Utkaná látka byla ideálním materiálem na šití hlavně mužských svršků, vest, nohavic a především jednoduchých kabátců, halen. Šily se z rovných dílů a prostě sešívaly. Nejpříkladnější je valašská "huňa". Je střižena z jednoho kusu popsané silné režné látky. Třemi nástřihy, přesněji nakrojeními, protože soukeníci a krejčí sukno "krájí", se vytvoří základní schéma střihu a pak trojím přeloženíma dvěma postraními švy vznikne rovný, pravoúhlý kabát. Je tak mistrně sestavený, tak propojený s materiálem, že nepotřebuje ani zapínání. Prostě po oblečení drží na postavě jako přišitý.

Vlněná příze se užívala nejen ke tkaní, ale i k výrobě různých doplňků, náročných na tvar, čepců, punčoch, pružných pásů. Hotovily se různými textilními technikami, často i velmi starobylými, které textilní technologové často označují jako předtkalcovské. Je to pletení na rámu, na formě, ale i běžné pletení a háčkování.

Doplňky se často vyráběly z barevné příze a režný celek tak získával barevný akcent. Barevnou vlnou se i vyšívalo, stáčely se z ní šňůry, kterými se začisťovaly okraje halen a vytvářela se specifická výzdoba tzv. šňůrování, ozdobné našívání stáčené šňůrky, především na exponovaných místech oblečení, u límce, zapínání. Na starých vlněných kusech oděvů je drobná barevná výzdoba v dobrém souladu s celkem. Neruší, protože k barvení přízí se původně používalo méně razantních přírodních barviv. Teprve pozdější vývoj, hlavně od konce 19. stol., vnášel do celku rušivější chemické barvy.