Výroba oděvu z vlny [ Lidová řemesla a výrobky ]
Zpracování vlny k oděvním účelům patří k obecným textilním postupům slovanských a evropských národů. Na českém území měly oděvy z vlny zásadní význam.
Samo slovo sukně, nejfrekventovanější oděvní termín je odvozen od jeho materiálu sukna. Sukno je všeobecně známá látka, utkaná z vlny a zaplstěná, čímž získává celistvost a při počesání příjemný povrch.
Vlněné tkaniny se dělí na valchované-(je to plstění na valše. Tkanina se pomocí vody a prudkých úderů kladívky vysrážela až o třetinu a byla hustější a pevnější). Většinou jednobarevné sukno se používalo především k šití součástí mužského oděvu. Zhotovovaly se z něj haleny a kalhoty (Valašsko, Slezsko), v některých oblastech prostá obuv a koňské houně-(silná tkanina vyrobená z hrubé vlněné příze, oboustranně pročesaná. Používá se jako přikrývka koní.)
Z nevalchovaných tkanin (zvaných šerka, mezulán aj.) se šily na celém území Čech a Moravy především ženské sukně.
Přirozená schopnost vlněného rouna je zmíněné plstnatění. Toho se maximálně využívalo k výrobě velmi tlustých látek, které se ponechávaly v přirozené barvě režné a hnědé vlny. Utkaná látka byla ideálním materiálem na šití hlavně mužských svršků, vest, nohavic a především jednoduchých kabátců, halen. Šily se z rovných dílů a prostě sešívaly. Nejpříkladnější je valašská "huňa". Je střižena z jednoho kusu popsané silné režné látky. Třemi nástřihy, přesněji nakrojeními, protože soukeníci a krejčí sukno "krájí", se vytvoří základní schéma střihu a pak trojím přeloženíma dvěma postraními švy vznikne rovný, pravoúhlý kabát. Je tak mistrně sestavený, tak propojený s materiálem, že nepotřebuje ani zapínání. Prostě po oblečení drží na postavě jako přišitý.
Vlněná příze se užívala nejen ke tkaní, ale i k výrobě různých doplňků, náročných na tvar, čepců, punčoch, pružných pásů. Hotovily se různými textilními technikami, často i velmi starobylými, které textilní technologové často označují jako předtkalcovské. Je to pletení na rámu, na formě, ale i běžné pletení a háčkování.
Doplňky se často vyráběly z barevné příze a režný celek tak získával barevný akcent. Barevnou vlnou se i vyšívalo, stáčely se z ní šňůry, kterými se začisťovaly okraje halen a vytvářela se specifická výzdoba tzv. šňůrování, ozdobné našívání stáčené šňůrky, především na exponovaných místech oblečení, u límce, zapínání. Na starých vlněných kusech oděvů je drobná barevná výzdoba v dobrém souladu s celkem. Neruší, protože k barvení přízí se původně používalo méně razantních přírodních barviv. Teprve pozdější vývoj, hlavně od konce 19. stol., vnášel do celku rušivější chemické barvy.
Samo slovo sukně, nejfrekventovanější oděvní termín je odvozen od jeho materiálu sukna. Sukno je všeobecně známá látka, utkaná z vlny a zaplstěná, čímž získává celistvost a při počesání příjemný povrch.
Vlněné tkaniny se dělí na valchované-(je to plstění na valše. Tkanina se pomocí vody a prudkých úderů kladívky vysrážela až o třetinu a byla hustější a pevnější). Většinou jednobarevné sukno se používalo především k šití součástí mužského oděvu. Zhotovovaly se z něj haleny a kalhoty (Valašsko, Slezsko), v některých oblastech prostá obuv a koňské houně-(silná tkanina vyrobená z hrubé vlněné příze, oboustranně pročesaná. Používá se jako přikrývka koní.)
Z nevalchovaných tkanin (zvaných šerka, mezulán aj.) se šily na celém území Čech a Moravy především ženské sukně.
Přirozená schopnost vlněného rouna je zmíněné plstnatění. Toho se maximálně využívalo k výrobě velmi tlustých látek, které se ponechávaly v přirozené barvě režné a hnědé vlny. Utkaná látka byla ideálním materiálem na šití hlavně mužských svršků, vest, nohavic a především jednoduchých kabátců, halen. Šily se z rovných dílů a prostě sešívaly. Nejpříkladnější je valašská "huňa". Je střižena z jednoho kusu popsané silné režné látky. Třemi nástřihy, přesněji nakrojeními, protože soukeníci a krejčí sukno "krájí", se vytvoří základní schéma střihu a pak trojím přeloženíma dvěma postraními švy vznikne rovný, pravoúhlý kabát. Je tak mistrně sestavený, tak propojený s materiálem, že nepotřebuje ani zapínání. Prostě po oblečení drží na postavě jako přišitý.
Vlněná příze se užívala nejen ke tkaní, ale i k výrobě různých doplňků, náročných na tvar, čepců, punčoch, pružných pásů. Hotovily se různými textilními technikami, často i velmi starobylými, které textilní technologové často označují jako předtkalcovské. Je to pletení na rámu, na formě, ale i běžné pletení a háčkování.
Doplňky se často vyráběly z barevné příze a režný celek tak získával barevný akcent. Barevnou vlnou se i vyšívalo, stáčely se z ní šňůry, kterými se začisťovaly okraje halen a vytvářela se specifická výzdoba tzv. šňůrování, ozdobné našívání stáčené šňůrky, především na exponovaných místech oblečení, u límce, zapínání. Na starých vlněných kusech oděvů je drobná barevná výzdoba v dobrém souladu s celkem. Neruší, protože k barvení přízí se původně používalo méně razantních přírodních barviv. Teprve pozdější vývoj, hlavně od konce 19. stol., vnášel do celku rušivější chemické barvy.
UMÍSTĚNÍ
- Území obce: Rožnov pod Radhoštěm
- Správní obvod 2: Rožnov pod Radhoštěm
- Správní obvod 3: Rožnov pod Radhoštěm
- Území NUTS 4: Okres Vsetín
- Území NUTS 3: Zlínský kraj
- Území NUTS 2: Střední Morava
- Turistická oblast: 38 Beskydy - Valašsko
- Turistický region: Severní Morava a Slezsko
Typ záznamu: Lidová řemesla a výrobky
AKTUALIZACE: uživatel č. 705 org. 56, 11.05.2004 v 10:44 hodin