Historie obce Andělská Hora (Engelsberg)

Andělská hora byla založena jako horní město kolem roku 1540 (podle jihlavského městského práva), přičemž v roce 1553 dostala horního registra a v roce 1556 důlní řád od Jana staršího Bruntálského z Vrbna. Zároveň obec obdržela znak, který vykazuje prvky z erbu Bruntálských z Vrbna - zlatým břevnem dělený štít, v horním červeném poli tři zlaté lilie, v dolním modrém zkřížená hornická kladívka a horník s kolečkem.
Po třicetileté válce přešla do vlastnictví Řádu německých rytířů, od roku 1639 bylo panství tzv. status minor.
Andělská hora leží v nadmořské výšce 674 metrů nad mořem, nejníže položeným bodem katastru obce je hranice potoka se Starou Vodou a Suchou Rudnou 660 metrů nad mořem a nejvyšším bodem je vrchol Vysoké hory 1023 metrů nad mořem.
Katastr obce měří celkem 1601 hektarů, z toho 295 hektarů zaujímá orná půda.

Založení Andělské Hory, první historické údaje

První osidlování území Andělské Hory začalo již mnoho desítek let před založením města. Jedna zpráva konsistorního archívu v Olomouci potvrzuje existenci dřevěného kostela již v roce 1500.
Majitel bruntálského panství Jan starší z Vrbna spolu se svým bratrem vytyčil v roce 1552 staveniště a o čtyři roky později začal s výstavbou města. Město bylo založeno na ortogonálním půdorysu, jádrem je čtvercové náměstí (je to jeden z nejhodnotnějších půdorysů ve Slezsku). V říjnu 1556 předali bratři nové město, původně nazvané Engelsstadt (Andělské město) zástupcům samosprávy města.
Podle ústního podání byli prvními obyvateli horníci ze Suché Rudné a z dolu "Zlatý jelen", kterým bylo v sídlišti Suché Rudné mezi dvaceti buchary a tavírnami rudy příliš těsno, a tak se rádi usazovali v novém městě, které později dostalo nový název Engelsberg (Andělská Hora).
Město leželo na staré obchodní, ale i vojenské cestě z Vídně přes Brno, Olomouc, Šternberk, Rýžoviště, Břidličnou, Václavov, Světlou, Andělskou Horu, Vrbno, Zlaté Hory, Nisu až do Vratislavi. Tato cesta byla roku 1626 určena jako poštovní silnice s poštovní stanicí v Andělské Hoře, kde museli zaměstnanci stanice pečovat o šestnáct koní, připravených k přepřahání poštovních vozů. Středem města byla jednoposchoďová radnice, vystavěná na náměstí v roce 1629.
Poloha města při poštovní cestě přinášela velké výhody. Andělská Hora i přes úpadek dolování po třicetileté válce předstihla Bruntál ve výrobě nitěného, tkaného a stávkového zboží. Celková hospodářská situace města se zhoršila teprve, když železnice zprovoznila v roce 1872 "Moravsko-Slezskou centrální dráhu", díky které prosperoval hlavně Bruntál.
První velký požár přišel již v roce 1589 a zničil 28 domů i farský dvůr. V roce 1633, když řádil ve městě i v jiných místech oblasti zhoubný mor, zemřela většina obyvatel. Součástí utrpení ve třicetileté válce byl další požár v roce 1641, který založili pravděpodobně švédští vojáci. Tehdy shořela třetina města i s dřevěným kostelem. Nejhorší požár však postihl město v roce 1732, když o "Květné neděli" vyhořelo téměř celé město a to i s radnicí, kostelem, farským dvorem a dalšími dvaaosmdesáti domy. Při požáru shořely též všechny městské dokumenty. V roce 1834 byl postaven vodovod a v roce 1855 zavedeno veřejné osvětlení. K další pohromě v podobě neštovic došlo v roce 1872, přičemž v obci údajně zemřelo asi čtyři sta dětí. V roce 1866 začala fungovat telegrafní stanice, o sedm let později byl založen hasičský sbor a rok nato četnická stanice s přednostou a dvěma četníky. V květnu 1879 náhle umírá dvorní rada a hudební skladatel Eduard Shön, který žil v Andělské Hoře pod pseudonymem E. S. Engelsberg. O Dva roky později byla v parku odhalena jeho socha. Až do vypuknutí první světové války nejsou známy podstatné události v dějinách města. Válka si vyžádala z řad obyvatelstva několik desítek mrtvých. V roce 1890 žilo v obci 2400 obyvatel a v roce 1939 již jen 1410 lidí.
V okolí Andělské Hory jsou opuštěné štoly po dolovaní zlata, v lomech východně od obce byly nalezeny vzácné devonské zkameněliny.
Dominantou městečka je farní kostel Narození P. Marie, hodnotná trojlodní raně barokní stavba z roku z roku 1672, renovován roku 1717. 6.4.1732 padl za oběť požáru města. Nový kostel má délku 29 m a šířku 13,5 m. Při jeho vysvěcení roku 1734 byl učiněn slib, že se v budoucnu nebudou od Velikonoc do slavnosti Božího Těla pořádat žádné taneční zábavy. Kostel Narození P. Marie má majestátnou 54 m vysokou věž, která je korunována barokní přilbou a dvěma věžními báněmi. Ve věži se nacházelo trojhlasé zvonění. Zvony padly za oběť sběru kovů za I. světové války, jejich náhrada musela být právě tak odevzdána ve II. světové válce. Kostel byl opětovně opravován v polovině 19. století. Loď je zaklenuta valeně se štukovým zrcadlem. Stavba tvoří urbanistickou dominantu náměstí.
Před kostelem je barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1724. Na náměstí se dále nachází lidový empírový kamenný kříž z pískovce z roku 1815.
Památkově chráněné domy na náměstí (např. čp. 177, 197-200 a 213) většinou pozdně barokní z 2 poloviny 18. století, úpravami znehodnoceny. Dnešní základní škola je umístěna v objektu školy Řádu německých rytířů, jimž městečko dlouho patřilo.
Dům čp. 177 stojí v ulici pod náměstím, volně stojící zděný přízemní objekt s bohatě pojednaným průčelím a dvojitým štítem. Stropy jsou trámové i klenbové se štukovou výzdobou z roku 1804 (1806).

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 56, 28.12.2004 v 10:22 hodin